Jaromír Joo

Titulek stránky

    Příběh Národního cirkusu Jo-Joo a jeho principála Jaromíra Joo, který zemřel 20. února 2021 ve věku 65 let na komplikace se zákeřnou pandemickou nemocí koronaviru. Tato část stránek je věnována k uctění památky tohoto žongléra, provazochodce, milovníka zvířat a legendárního cirkusového principála, kterého jsem si nesmírně vážil za jeho celoživotní práci pro rozvoj a slávu českého cirkusového světa. Cirkusoví umělci tvrdě pracují a ještě tvrději bojují o přežití v dnešní podivné době. Sám jsem jezdil s cirkusem, sám jsem zažil na vlastní kůži jak se současná společnost chová k cirkusákům. Ovšem pan Jaromír Joo se nikdy nevzdával a neustále bojoval za cirkusy v České republice.

     Nejvíce jsem ovšem obdivoval jeho extrémní a upřímnou lásku ke zvířatům.  Když jsem s principálem Jaromírem Joo procházel zvěřincem, tak majestátní šelmy jako sibiřští tygři, americké pumy i levhartice Nova, ze kterých má každý respekt, se začaly chovat jako domácí mazlíčci a začaly vítat svého pána… Neskutečný zážitek jako jeden z mála z cirkusu Jo-Joo!

Jaromír Joo se narodil 30. srpna 1955 v Rychnově nad Kněžnou rodičům Jaromírovi a Stanislavě Joo
 

    Od dětských let se věnoval tréninku v cirkusové manéži, především žonglování a provazochodectví. Během působení v Československých cirkusech a varieté byl zařazen jako artista již zmíněných disciplín. Působil také ve Varieté Praha v Lucerně a v brněnském varieté Rozmarýn. Zúčastnil se festivalu na Kubě za účasti revolucionáře Fidela Castro. Hostoval také v Mongolsku, Rusku a tehdejší NDR.

    Po revoluci založil svůj vlastní podnik, jehož je jediným vlastníkem čímž navázal na rodinnou historii předků. Byl ženatý s manželkou Marcelou, se kterou má dvě děti Patrika a Marcelu. Proslavil se zejména ke svému lásky plnému přístupu ke zvířatům. Řídil se heslem cukru a trpělivosti. O čemž svědčí desatero dobrého krotitele. Kromě vysoce početného odchovu mláďat sibiřských tygrů a amerických pum předváděl také unikátní výcvik leopardice Novy, která jako jediná v Evropě vystupovala pouze na vodítku.

 

Principál Jaromír Joo se zaměřil především na výcvik kočkovitých šelem, ve které dosahoval
mimořádných úspěchů. Odchoval přes třicet mláďat vzácných sibiřských tygrů, ale je držitelem
také několika rekordů. Například v roce 2006 získal světový rekord při kterém vydržel 23 vteřin
mít svou vlastní hlavu v tlamě sibiřského tygřího samce Bornea. Tento rekord nebyl dosud překonán.


 

Když tygrovi někdy ublížíte, nesmíte se k němu již nikdy otáčet zády nebo se k němu
přiblížit, protože si to zapamatuje a bude čekat na okamžik až se Vám bude moci pomstít.

Tato výstraha rozhodně neplatila pro Jaromíra Joo, který své šelmy nadevše miloval, věřil jim
a oni mu rozuměli. Vlastnoručně pomáhal odrodit tygří mláďata, když vlezl k rodící samici do
přívěsu, aniž by se mu stal jediný šrám. S tygřicí Tajgou se procházel na vodítku nejen v manéži,
kde naopak předváděl návštěvníkům mazlení, hlazení a dokonce i samotné krmení dospělých tygrů.


 

Zkrotit levharta a ještě po něm chtít, aby dobrovolně vystupoval v manéži před publikem?
To považovali zoologové za naprosto nemožné. Tahle šelma má údajně zcela nezkrotnou povahu.

Jenže Jaromírovi Joo se to podařilo! Právě levhartice Nova si k němu vytvořila přímo milostný vztah.
Pan Joo ji odrodil vlastními rukami a dokonce s ní několik nocí spával přímo v kleci jako s mazlíčkem.


 

Puma americká je též přezdívaná horský lev. Je to největší kočkovitá šelma Severní Ameriky.
Bohužel populace volně žijících zvířat ubývá kvůli jejich lovu a úbytku přirozeného prostředí.

Od mládí chované pumy se dají velmi dobře ochočit a mnohdy se přizpůsobí i jako normální
domácí mazlíčci. Cirkus Jo-Joo tyto šelmy chová a předvádí jejich volný výcvik ve formě hry,
kdy pumy skáčou přes překážky za což jsou náležitě odměněny. Pan Joo měl svůj vlastní odchov.

 

    Osobně jsem se setkal s panem principálem Jaromírem Joo několikrát. Pokud nepočítám návštěvy samotného představení, které jsem obdivoval pro jeho propracovanost a odvahu jít naprosto rozdílným směrem oproti jiným tradičním cirkusům, tak prvnímu kontaktu došlo v roce 2009, kdy jsem jel se svými rodiči z Frýdku-Místku až na opačnou stranu republiky do Mariánských Lázní, právě na návštěvu tohoto cirkusu. Pana Joo jsem se tehdy zeptal jestli mu nebude vadit, když si nafotím jeho cirkus a zvířata, na to mi odpověděl, že nemá co skrývat ať fotím co jen budu chtít, ale k čemu to budu potřebovat? Odpověděl jsem mu, že dělám cirkusové modely a rád bych udělal několik transportů také jeho cirkusu. Tím to vše začalo, na to mi s úsměvem odpověděl, až něco udělám tak ať mu to přivezu ukázat, že je na to velmi zvědavý. O rok později v Ostravě jsme se znovu potkali a já jsem mu přinesl můj první model pokladny cirkusu Jo-Joo, který jsem po 10-ti letech opět uviděl při mé bohužel poslední návštěvě Jaromíra Joo na zimovišti ve Zbožíčku na podzim 2020.

    V průběhu těch jedenácti let od našeho seznámení jsme se střetli několikrát, při návštěvě jeho Prvního českého národního cirkusu Jo-Joo, kde jsem zažil nespočet krásných chvilek jak už z jeho vyprávění, prohlídky zvěřince či jako jeden z mnoha, když jsem mohl pohladit a vyfotit se s tygřicí Tajgou.

     Běhá mi z toho mráz po zádech, nechce se mi tomu věřit, ještě před pár měsíci jsme se střetli na zimovišti ve Zbožíčku se slibem, že se opět brzy uvidíme... Jako částečný důkaz mého obdivu je mu věnován tento kousek stránek na věčnou památku. Děkuji za všechny krásné chvíle ve vašem cirkuse JO-JOO... Na shledanou...  Ačkoliv v tomto zármutku slova nestačí, i tak celé rodině Joo upřímnou soustrast za ztrátu milovaného člověka.

S pozdravem Petr Gongol s rodinou z Frýdku-Místku.